Pro malé děti je rok nepředstavitelně dlouhá doba, pro staršího člověka je to mžik.
Pokud se zasníme nad příjemnými vzpomínkami, náš čas se na chvíli skoro zastaví, ale čas venku jakoby nabere tempo tryskáče.
Při bolestivém či jinak nepříjemném vjemu (např. při sezení na zubařském křesle) ubíhá čas velmi pomalu.
Když jsme aktivní, přemyšlíme, reagujeme na nové podněty nebo jsme ve stresu, čas je pomalejší.
Když jsme neaktivní a jsme v klidu, čas je rychlejší.